Alergie

S alergií se setkal v našem životě již asi každý ať už sám nebo v podání druhé osoby, což je určitě příjemnější záležitost. Problematiku se pokusím v následujícím textu přiblížit, protože je to velmi složitá záležitost a napsat krátký text, je téměř nemožné. Přesto se touto problematikou pokusíme společně prokousat. Začněme vysvětlením pojmů alergie, atopie a alergen.

Alergie není konkrétní nemoc. Je to stav, kdy imunitní systém našeho těla reaguje na běžné podněty neúčelně přehnanou obrannou reakcí. Tato reakce má nejrůznější projevy, může postihovat různé tělní systémy a může člověka i ohrozit na životě. Alergie může být získaná, i vrozená jako tzv. atopie.

Atopie je geneticky vrozený předpoklad ke vzniku alergie. Člověk s atopií (neboli atopik) je zcela zdráv a nemá žádné alergické příznaky, ale speciálními vyšetřeními lze zjistit zvýšenou dráždivost jeho imunitního systému. Během života atopika se pak kdykoliv může atopie změnit v alergii – tj. člověk začne mít alergické projevy. Počet atopiků v naší populaci je obrovský, odhaduje se až na 40%. Přesně zjistit to nelze, protože atopici nemají žádné alergické projevy.

Alergen je podnět (nejčastěji určitá chemicky definovatelná látka), který je schopen vyvolat alergickou reakci. K typickým alergenům patří pyly, prachové částice, roztoči, produkty mazových žláz domácích zvířat, léky, hadí a hmyzí jedy a potraviny.

Alergická reakce má v podstatě dvě podoby – akutní a chronickou.

Akutní reakce vzniká tak, že na naše tělo zapůsobí alergen. První kontakt s alergenem nám na první pohled nic neudělá. Je to ovšem jen zdání, při první kontaktu si naše tělo alergickou reakci "jen" připraví. Při prvním kontakttu s alergenem se zaktivují B-lymfocyty, přemění se na aktivní plazmatické buňky a začnou produkovat vysoká kvanta protilátek typu IgE citlivých na daný alergen. Tyto protilátky se navážou na tzv. žírné buňky a tím vše končí. Člověk sice nemá žádné obtíže, ale jeho tělo je připraveno na alergen příště alergicky zareagovat. Je poměrně velká pravděpodobnost, že se s tímto alergem setkáme znovu. Jakmile se tak stane, tak se jeho molekuly ihned navážou na IgE protilátky, které jsou již vázané na žírných buňkách. Tím se z těchto buněk uvolní jejich obsah ( celá řada zánětlivých látek v čele s histaminem). Tyto látky pak způsobí nejrůznější projevy alergické reakce, které budou záviset na cílové tkáni jejich působení. Důležité je působení těchto látek na cévní stěny a zvýšení jejich propustnosti pro krevní tekutinu. Přesunem tekutiny z cév do tkáně v jejím okolí se obvykle tvoří otoky. Akutní reakce je vratná a po odeznění alergického záchvatu se vše vrací do normálu. Chronické projevy se vyvinou u častých alergických záchvatů a u dlouhodobého působení alergenů. Zánětlivé působky, které se při záchvatech uvolňují, působí dlouhodobě na tkáně a poškozují je. Výsledkem pak je určité narušení funkce dané tkáně. Oproti akutnímu záchvatu je toto narušení bohužel již trvalé.

Proč alergie vznikne? Tato otázka stále není plně objasněna. Jednoduše se při jednom určitém kontaktu s nějakou látkou náš imunitní systém přenastaví a při dalším kontaktu s tou samou látkou zareaguje alergickou reakcí. Alergie může vzniknout v jakémkoliv věku, a to i na látky, na něž jsme nikdy předtím alergii neměli. Byli jste v dětství několikrát bodnutí včelou a nic vám nebylo? Nic to neznamená a další bodnutí může být následované alergickou reakcí. Stejně tak může alergická reakce vymizet. Vadil vám dříve pyl nějaké rostliny a teď už ne? Běžná věc.

Projevy alergické reakce jsou nesmírně pestré a nemusí mít vztah ke způsobu kontaktu s alergenem. Např. při příjmu alergenu v potravě může být postižen trávící trakt, ale klidně i dýchací trakt a stejně tak mohou vzniknout i projevy kožní nebo celkové. Kromě toho se mohou příznaky různě kombinovat. Podle konkrétních projevů můžeme rozlišovat jednotlivé chorobné stavy vznikající na podkladě alergické reakce. Patří sem: Alergická rýma, astma bronchiale, kopřivka, atopický ekzém, alergické projevy v trávícím traktu ( často provázen průjmy ), alergický zánět spojivek (pálení očí + zčervenání očního bělma, často s oblibou doprovázen rýmou), anafylaktický šok ten si rozebereme trochu podrobněji, protože jako astma bronchiale je život ohrožující. Je to celková  závažná reakce organismu na alergen. Vyznačuje se projevy astmatu (člověk se dusí) a navíc masivní alergická reakce vede ke zvýšení propustnosti cévních stěn. Krevní tekutina unikne do tkání mimo cévy (začnou se tvořit otoky) a krevní oběh zcela selže. Tím pádem tkáně nemají kyslík a to je konec – člověk velmi rychle zemře. Tento typ alergické reakce je smrtelně nebezpečný a může vzniknout bez varování. Klasický je u již zmíněného bodnutí včelou nebo vosou. Člověk dostane malou dávku jedu, která ho nemůže otrávit. Jed je však pro tohoto člověka zároveň silným alergenem a člověk krátce po bodnutí umírá na anafylaktický šok.

Diagnostika: V diagnostice alergie mají význam informace o pacientových příznacích, z nichž můžeme získat podezření. Důležité jsou i informace o jeho rodině. Další význam má vystopování situace, kdy dotyčný příznaky nemoci pociťuje, tím se snažíme zjistit vyvolávající alergen. Kromě otázek můžeme pacienta vyšetřit i jinak. Významné je vyšetření krve, při němž hledáme zvýšené hladiny protilátek typu E (již dříve zmíněné IgE), které jsou pro alergiky typické. Nejlepší metodou jsou ovšem kožní testy. Tyto testy provádí alergolog a spočívají v tom, že se vyšetřovanému aplikují na kůži předem připravené vzorky častých alergenů. Po určité době (několik minut) se pak kontroluje reakce na alergeny. Vznikne-li pod konkrétním vzorkem dostatečně velký pupenec, znamená to přecitlivělost na daný alergen.

Prevence: Přesnou prevenci vzniku alergické reakce v podstatě nemáme. Určitou ochranu má zřejmě správná stimulace imunitního systému v dětském věku. Jde o to, že by děti neměly být vychovávány v naprosté sterilní čistotě. Sterilní prostředí vede k nedostatečné stimulaci dětského imunitního systému a ten pak může na zcela normální podněty začít reagovat přecitlivěle, to jest alergickou reakcí. Nikdo netvrdí, že děti mají žít ve špíně, ale nic se nesmí přehánět. Jakmile již alergie vznikne a je prokázán efekt konkrétního alergenu, je nejlepší se tomuto alergenu vyhýbat, je-li to možné.

Léčba: Při vznikající alergické reakci spíše mírného stupně – červené oči, rýma, svědění kůže apod. – lze použít léky antihistaminika. Ty působí proti účinkům onoho histaminu, který tvoří důležitou součást kaskády alergické reakce. Mezi ně patří starší léky jako je např. Dithiaden. Ty však člověka lehce uspávají a nejsou vhodné pro řidiče. Nové generace těchto sloučenin jsou ovšem více účinné a přitom nemají tlumivé účinky.

Při anafylaktických reakcích antihistaminika nestačí. V takovém případě se injekčně podává adrenalin (k udržení funkčního krevního oběhu - např. lék EpiPen) a kortikoidy jako velmi účinné imunosupresiva (látky tlumící imunitní reakce).

Slovo antihistaminikum spoustu lidem moc řikat nebude, ale dozajista jste již setkali s názvy jako Fenistil, Dithiaden, ale například i Kinedryl, který má většina lidí spojených s léčbou kinetóz, případně prothazin. Toto byly léky první generace antihistaminik.

V současné době se používají tři generece. Z nichž ta první má při vnitřním užití poměrně silné vedlejší účinky v podobě celkového útlumu, ospalosti a nesoustředěnosti. Léky první generace se nesmí kombinovat s alkoholem.

Druhá generace jsou účinné látky cetirizin ( Analaergin, Zyrtec, Zodac), loratadin ( Flonidan + Claritine) výhodou jsou mírnější tlumivé a uspávací účinky oproti první generaci.

Do třetí generace patří např. levocetirizin známé pod názvy Cezera, Zenaro, Xyzal, desloratadin ( Aerius) a nejnovější bilastin ( Xados). Svými efekty a minimem nežádoucích účinků se řadí v oblasti léků proti alergii mezi špičku.