Cukrovka II. typu

Je nutné si uvědomit, že DMII. typu je svým původem metabolické onemocnění, jehož vznik má zcela jiné příčiny než vzácnější cukrovka I. typu. U DMII. nedochází k imunitní reakci, která by zničila buňky slinivky břišní produkující inzulin. DMII. vzniká velmi pomalu na základě vzájemného působení faktorů jako jsou břišní obezita s velkým obvodem pasu, vysoký krevní tlak a vysoké hodnoty cholesterolu a ostatních tuků. Souhrnně tyto faktory označujeme jako metabolický syndrom.

DMII. vzniká přibližno takto. Máme člověka s genetickými předpoklady pro vznik této nemoci (a takový předpoklad má hodně lidí). Tento člověk žije a stravuje se nezdravě (zejména zvýšená konzumace živočišných tuků ( česká kuchyně? :-) ), nepohybuje se, často bývá kuřák, pije alkohol (není podmínkou), postupně se u něj rozvine obezita. Tuk uložený v oblasti orgánů břicha je schopen ve vyšší míře uvolňovat mastné kyseliny (složky tuků). Začne se pomalu rozvíjet inzulinová rezistence, což je zjednodušeně snížené citlivost některých tkání, zejména té svalové, na inzulín. Cukr tudíž nemůže už tak snadno přestupovat z krve do buněk, i když inzulinu se tvoří dost. Glykemie tak po jídle klesá pomalu než je vhodné. Všechny tyto faktory se samozřejmě sčítají.

Uvolňované mastné kyseliny z tukové tkáně kolem břišních orgánů a vyšší glykemie po jídle začnou poškozovat buňky tvořící inzulin ve slinivce. Ano, vysoká hodnota cukru a mastných kyselin působí toxicky (formou volných radikálů). Souběžně s tím jsou tyto buňky inzulinorezistencí orgánů nuceny vyrábět vyšší dávky inzulinu a to je vyčerpává. Nakonec začnou selhávat a člověk začne mít problémy. Začíná chybět i inzulin ze slinivky a pokročilá cukrovka 2. typu je tu. Teď když víme, co všechno nám DMII. typu způsobuje můžeme odvodit její léčbu.

Důsledkem neléčené DMII. typu je postupné zvyšování krevního cukru se vznikem tzv. hyperglykémie (vysoká hladina krevního cukru). Cukr přestupuje při vysoké koncentraci do moči a bere s sebou vodu, což způsobuje nadměrné močení a s tím spojenou i nadměrnou žízeň. Po dlouhou dobu se pak rozvíjejí četné komplikace typu aterosklerózy, poškození očí při diabetické retinopatii s rizikem ztráty zraku, poškození ledvin při diabetické nefropatii, polyneuropatie, zhorešená vyprazdňovací schopnost žaludku, existuje zvýšené riziko infaktu i cévní mozkové příhody, velmi závažným je vznik diabetické nohy, která může skončit i amputací. Vzhledem ke snížení imunity při dlouhodobém průběhu cukrovky je nemocný více ohrožený vznikem infekcí.

DMII. typu můžeme určit na základě nálezu vysoké hodnoty glykémie v krvi v rámci preventivních prohlídek. Případně náhodně při vyšetření moči při jiných přiležitostech a zjištění přitomnosti cukru v moči, což je za normálních okolností vyloučeno. Kontrolují se také jedinci, u kterých se dá vzhledem k rodinné anamnéze očekávat zvýšené riziko vzniku DMII. typu.

Riziko vzniku DMII. typu lze výrazně snížit dodržováním tzv. zdravého životního stylu. To znamená zachovat si zdravou hmotnost a nebýt obézní, cvičit (stačí jen chůze 30 minut každý den), zdravěji jíst (omezení živočisných tuků), udržovat normální krevní tlak, nekouřit a alkohol pít jen omezeně.

Základem léčby jsou režimová opatření viz. výše, která by měla vést ke snížení tělesné hmotnosti a snížení inzulinové rezistence. Ztráta třeba již jen 10% hmotnosti má obrovský zdravotní efekt a to i na stav DMII. typu.

Lékař má v léčbě pochopitelně důležitou úlohu. Může léčit rizikové faktory DMII. typu jako je obezita nebo vysoké hodnoty cholesterolu a tuků. V prvních fázích cukrovky se lékař nejčastěji vystačí s dietní terapií, pacientovi tedy poradí vhodný stravovací plán a pacient se dále v podstatě léčí sám. Ve fázi pokročilejší, když je inzulinoresistence již horší a glykemie se po jídle začínají nebezpečně zvyšovat, se používají tzv. PADy (perorální antidiabetika). Jedná se o pestrou skupinu léků, které různými mechanizmy ovlivňují metabolizmus glukózy a snižují hladinu krevního cukru. Do tohoto bodu můžeme pacienty s DMII. typu sledovat i v rámci naší ordinace a řidit léčbu, aniž bychom museli odesílat pacienta na vzdálené pracoviště endokrinologické (diabetologické ambulance). Pokročilé formy DMII. typu, u kterých dochází k vyčerpání inzulinotvorných buněk, musí být PADy doplněny, či nahrazeny inzulinoterapií. Takovýto pacient již musí být sledován odborníkem v diabetologické ambulanci a není možné ho léčit cestou praktického lékaře.